Uvod do sveta neslysicich

Volne vypraveni o sluchovem postizeni, o neslysicich a jejich svete. Pokud jste o tom doted nic nevedeli, bude to pro vas dost prekvapive. Ctete dal.. a radsi si sednete.


Existuje takove uslovi: "Slepota oddeluje cloveka od veci, hluchota od lidi."
Je to bohuzel pravda. Kdyz clovek slysi, muze si s lidmi povidat - muze navazat komunikaci kdy chce, na ulici, pri nakupu nebo v tramvaji. Kdyz si doma zapne radio, ma porady a zpravy ve stejne kvalite jako ostatni. Neni izolovan. Neslysici bohuzel ano :-(

Reknu-li, ze neslysici jsou cizinci ve vlastni zemi, tak neprehanim. Kdyz potka prumerny slysici clovek prumerneho neslysiciho, domluvi se spolu? Moc ne. Slysici typicky zacne zvysovat hlas, kricet a rvat do ucha, protoze si mysli, ze to pomuze. To je k smichu. Nakonec to nejspis vzda se slovy "Ja ti nerozumim" a rychle utece. Zdvorilejsi zkusi oblibenou domluvu "rukama nohama", nebo zacne shanet papir a tuzku. Neni divu, ze takovy "dialog" nikdy netrva dlouho a vsichni se snazi sveho "bremena" zbavit. Neni to bohuzel legrace, takove situace se neslysicim pri kontaktu se slysicimi stavaji.

Velky problem pri komunikaci s neslysicimi je jazyk. Hodne neslysicich totiz neumi spravne cesky. V zadnem pripade to ale neni jejich vina, jen proste cestina neni jazyk pro ne. Cestinu si vymysleli slysici pro sebe a udelali si ji hrozne slozitou. Je krasna, bohata, malebna i zvucna - ale pro neslysici naprosto nevhodna (bez urazky). Oni maji svuj jazyk, lepsi. Znakovou rec.

Vedci zjistili, jak slysici lide ctou. Uvidi slovo - a mozek ho nejprve rozpozna jako text. Hned potom ho prevede do zname zvukove (!) podoby, aktivuje centrum sluchu a slovo mlcky "prehraje". Uplne stejne, jako kdyby ho clovek normalne slysel, jenomze v podvedomi. Zajimave, ze?
Schvalne si to zkuste, jste-li slysici. Ctete - a soustredte se NE na to, co ctete, ale na to, jakym zpusobem jednotliva slova vnimate. Uvidite, ze je budete zaroven "slyset" (proto je rychlost cteni omezena na rychlost reci, kterou dokazete souvisle vnimat). Proc tohle pisu?
Protoze k pochopeni veci je treba vedet neco o vyvoji mozku slysiciho a neslysiciho cloveka. Je mezi tim obrovsky rozdil. Velmi zalezi na tom, kdy vznikla sluchova vada - jestli se nekdo jako neslysici narodil, nebo jestli prisel o sluch az pozdeji.

Predstavte si, ze jste nikdy neslyseli hlasovou (mluvenou) podobu pismen. Neznate zadny zvuk pro pismeno "E", proste vidite jenom tri vodorovne carky spojene jednou svislou. Tenhle znak muze s jinymi tvorit slova. Nekdy se nad nim pise carka, nekdy hacek, jindy zase nic - a neexistuje na to zadne pravidlo. Proste to tak lip ZNI (ne vypada).

Ted k tem shlukum znaku, ke slovum, prijde Cestina a zacne s nimi vselijak zonglovat. Prvni pad, treti pad, zensky rod, muzsky rod (co ma spolecneho muzsky rod s nosem?! nos je nos!). Shluky znaku se vam mihaji pred ocima, meni koncovky, stavaji se z nich uplne nove shluky znaku - a kdyz se je pokusite poskladat do vety, vznikne problem s predlozkama, spojkama a vyplnkama, aby to drzelo pohromade. Pritom staci jen poplest poradi slov - a bude to spatne. To je duvod, proc cestina neni pro neslysici.

Ukazka realne vety psane neslysicim:
Jeste nemam, dalsi pockat. Proto, ja mam kamaradka ona ma svetr udelat hotovo, ale nebyl setkanit. Pockat..

Krome gramatiky maji neslysici problemy se slovni zasobou. Je to tim, ze byli od malicka odriznuti od zdroju informaci. Neslyseli nikoho z rodiny mluvit, ani zadne radio a televize jim slovni zasobu nerozsirily. Pro slysiciho cloveka naprosto bezna slova (talent, inflace, monarchie..) treba ani vubec nemusi znat, protoze je denne neslysi z televize, jako ostatni.

Znakova rec - pod timhhle nazvem se skryvaji dve veci: Znakovy jazyk a znakovana cestina. Znakovym jazykem se bavi sami neslysici mezi sebou, ma vlastni pravidla, gramatiku, poradi znaku ve vete atd. Znakovanou cestinu si vymysleli slysici, aby to meli jednodussi. Vznikne, kdyz vyslovite normalni ceskou vetu a kazde slovo v ni ukazete znakem. Asi jako kdybyste prekladali anglicky text tim stylem, ze prelozite vsechny slova a zachovate poradi (How are you? Jak jsi ty? Do you know, what is it good for? Delat ty vedet, co je to dobre pro? :-))

Znakovana ceska veta nedava ve znakovem jazyce zadny smysl. Stejne tak i veta ve znakovem jazyce, doslovne prelozena do cestiny. Mezi obema je VELKY rozdil a neda se to michat, i kdyz znaky jsou spolecne.

Muze se stat, ze neslysici nepochopi napsanou vetu, treba "Dnes jdu s maminkou nakupovat". Nepochopi to ani tehdy, kdyz vse prelozite do znakovane cestiny (tim jste vetu jen prevedli z papiru na pohyby rukou). Snazite se tedy dal a vysvetlujete kazde slovo zvlast: "Dnes" - ubezpeci vas, ze vi, co je dnes. "Jdu" - ano, chodit prece umi. "S" - zna take. "Maminkou" - jasne ze zna maminku. "Nakupovat" - ano, nakupuje se v krame. Takze znovu zopakujete celou vetu, ale on ji zase nerozumi. Teprve kdyz mu nekdo rekne vetu ve znakovem jazyce, BLIK! okamzite pochopi. Doslo vam doufam, ze tu neco neklape?

Znakova rec neni jedna. V kazde zemi se mluvi vlastni znakovou reci, ktera se od vsech ostatnich uplne lisi, stejne jako cestina od nemciny, francouzstiny nebo madarstiny. Naucite-li se jednu, tak se v druhe zemi vubec nedomluvite. Mezinarodni znakova rec sice existuje, ale doma si stejne kazdy mluvi "po svojim".
Potkaji-li se vsak dva rozeni neslysici z ruznych statu, kteri doma mluvi kazdy svou vlastni znakovou reci - svete div se - oni si rozumi! Je to hrozne zvlastni vec a slysici to nedokazou pochopit. Klic k tehle zahade je ulozen prave v rozdilu vyvoje mozku u slysiciho a neslysiciho cloveka.

Bohuzel za komunismu byla u nas znakova rec dlouho zakazana a neslysicim se nasilim vnucovala cestina. Nikoho nezajimalo, ze znakova rec je pro ne prirozena. Ta byla v te dobe jen "opici mavani nedustojne pro cloveka" a tvrde se razila cesta oralni metody (Neslysici se pri ni uci spravne spulit rty a jazyk, ridit dech atd., aby dokazali mluvit, prestoze to sami neslysi. Zaroven se uci odezirat, kdyz mluvi nekdo jiny. Jsou v tom utopene hodiny a hodiny tezke prace).
Komunismus u nas sluchove postizenym dost uskodil, ale to je tema na dlouho a nastesti je dnes hodne veci jinak. Neslysici byli uznani za narodnostni mensinu se vsim, co k tomu patri: vlastni kultura i rec.

Pred casem lekari vynalezli sluchovou protezu. Takovou, ktera umoznuje slyset lidem s poskozenym vstupnim sluchovym mechanismem (bubinek, kladivko, kovadlinka), ale kteri maji v poradku sluchovy nerv. Samozrejme ji hned naoperovali nekolika neslysicim a hodne si od toho slibovali - vzdyt tihle lide mohou konecne poznat, jake to je slyset!
Ukazalo se, ze neslysici tyhle sluchove protezy nesnaseli a lekari jim je museli brzy zase odejmout. Nezvykli si totiz na novy vjem. Zpusoboval jim neprijemne pocity a mnohdy dokonce bolest proto, ze jejich mozek nedokazal filtrovat vsechny zvuky, ktere do nej najednou zacaly prichazet. Neumel rozlisit jeden od druheho a vsechny mu splynuly v sum. Tuhle vlastnost filtrace si mozek vytvari od nejmensiho veku.

Vedci spocitali, ze v mistnosti, o ktere slysici rikaji "ticha", je za beznych podminek pritomna asi stovka ruznych zvuku. Tikani hodin, susteni satu, vlastni dech, tlukot srdce, zvuky zvenku - a tak dal. Mozek slysiciho vsak tyto zvuky na pozadi odfiltruje a "odlozi stranou", takze je clovek vubec nevnima, kdyz nechce. Diky filtraci take rozumi reci jednoho cloveka v davu, zpevu pri hudbe, apod.

U lidi, kteri se jako neslysici narodili (nebo tech, co ztratili sluch v ranem detstvi) nema mozek vyvinute sluchove centrum. Misto toho ale ovlada jinou vec: dokonale vnima a filtruje pohyby. To, co pro nekoho vypada jako pomatene machani rukama, je smes pohybu. A v ni se neslysici vyznaji stejne dobre, jako slysici ve smesi zvuku.

Rika se, ze neslysici "slysi" celym telem. Vnimaji totiz ruzne vibrace a zachvevy o trochu lip nez slysici, protoze tem obvykle zvuk vse "prehlusi" a doprovodnym efektum nevenuji takovou pozornost. Neslysici se bavi stejne jako slysici a take radi tancuji. Nevnimaji pritom hudbu, ale prave narazy rytmu, proto musi byt zvuk o neco vyraznejsi. V sale pak staci viditelne povesit ceduli s napisem, co zrovna hraji (VALCIK, POLKA..).

Neslysici se schazeji v klubech, kterych neni moc, ale v kazdem velkem meste jeden je. Nemluvi o nicem zaobalene a v pozlatku (jako slysici), ale reknou vse primo narovinu. A take neznaji ironii: to je vec slysicich. Kdyz slysici rekne "Klidne to jablko snez", muze tim myslet take ironicky "Opovaz se ho dotknout". Neslysici, ktery nepozna ton hlasu, ho s klidem sni (dovoleni prece dostal :-)).

V dennim zivote museji neslysici pouzivat spoustu kompenzacnich pomucek. Treba specialni domovni zvonky, ktere misto zazvoneni rozblikaji vsechna svetla v byte. Budik pro neslysici je take zajimava vec. Muze to byt velka vibracni deska, co se montuje primo do postele, zableskova vybojka nad postel nebo jen maly vibracni budik ci hodinky na cesty. Misto obycejneho telefonu pouzivaji psaci telefon (mala krabicka s displejem a klavesnici), mobilni telefon na SMSky a fax.

Televize je dobra, kdyz ma teletext, k nekterym poradum se obcas vysilaji skryte titulky. Kdyz ho nema, jsou neslysici odkazani bud na odezirani nebo na tlumoceni do znakove reci. Odezirani je velmi unavne a po peti souvislych minutach se automaticky prestavate soustredit. Take nefunguje u cizich filmu s dabingem nebo proste tam, kde nevidite mluvcimu na usta. Znakove reci je dnes na obrazovce zoufale malo, vlastne jen dva porady: Zpravy ve znakove reci 5 minut o vsednich dnech a Televizni klub neslysicich jednou za 14 dni pul hodiny. Tot vse. Skvela podpora, ze?

U nas je take velmi malo tlumocniku znakove reci. Znakovou rec se chce naucit pomerne dost lidi, ale kdyz prijdou na kurz a zjisti, ze to neni tak jednoduche, rychle odpadaji. Zacatecnicke kurzy, co jsou od zari, byvaji plne, ale do listopadu polovina lidi utece.
Ve svete jsou tlumocnici znakove reci dokonce i na ruznych spolecenskych akcich, ktere se neslysicich primo netykaji, v kostele, divadle, atd. Jak je to u nas, vite sami.

Rec rukou a tela je pro neslysici zakladnim vyjadrovacim prostredkem, proto jsou od prirody dobri v pantomime. Nevahejte ani chvilku, mate-li moznost navstivit vystoupeni divadla pantomimy neslysicich (treba brnenska JAMU, NEPANTO, atd). Vzdycky to stoji za to.

Jako zadni lide, ani neslysici nejsou vsichni stejni. Nekdo se nedomluvi jinak nez znakovym jazykem, jiny umi perfektne cesky psat i mluvit a navic vyborne odezira, takze staci zahuhnat a on rozumi. Nekteri se nevyznaji v ceskem textu, ale jini dokazou sami psat krasne basne. Na ukazku jedna basen, co vysla v casopisu UNIE Ceske unie neslysicich VII/8/98:

JA A TY

ELISKA VYORALKOVA

Ja a ty - jsme spojeni
v spolecnem stesku z ticha
a prece umime naslouchat
slunci i stromu

me prenes temnotou
az na dno laskani
s ocistnou samotou.
Do tesknic uponku
jsem rozsypala smich
do noci na sklonku
zpivam svuj dik....

vetru i desti
kdy jiny v zalu bloudi
nad propasti

Ja a ty - jsme spojeni
v spolecnem stesku
z ticha a tmy
jinojazycnu vyznavame chvalu


Poznamka: Snazil jsem se vsechno podat tak, jak nejlip umim, ale vypada to jako strepy z rozbiteho skla. Snad vam nevadily veci naplacane jedna pres druhou, nepovedlo se mi to roztridit. Hodne toho muze chybet, neco je nepresne, ale zaklad to ma. Mate-li pripominky, piste je prosim na mail.


Zpet na hlavni stranku



.