Nepojmenovan┴ - Kapitola 1

V m╔stnosti zazvonil telefon. Oskar se pomalu probudil a neohraban┼ s┴hl
na stolek. PĎi tÎto n┴ro├nÎ manipulaci mu sluch┴tko vyklouzlo, spadlo na
zem a zahul┴kalo: "Nazd┴┴┴r, tady Ben!".
Oskar zavr├el n┼co hodn┼ nesluËnÎho a hlas ze sluch┴tka pokra├oval:
"JedeË s n┴ma na vejlet. ˛ikam ti to pĎedem, abys pak nebyl pĎekvapenej,
a┌ se tam pro tebe za p╩l hodiny stavim."
Oskar zalovil pod postel╔, vyt┴hl sluch┴tko a zaĎval do n┼j bez pozdravu:
"SeË norm┴ln╔?! Dyď je noc, nikam nejdu!".
"To nebyla ot┴zka, ale v┼ta oznamovac╔", mlelo sluch┴tko d┴l odn┼kud zpod
postele a Oskar vztekle mrËtil botou do tmy. V m╔stnosti se rozsv╔tilo.
Po kr┴tkÎ pauze otevĎel osln┼nÎ o├i a na zdi na vyp╔na├i spatĎil n┼├╔
stopu. Rychle hm┴tl pod postel, sebral sluch┴tko a spustil:
"Tak poslouchej, ty bl┴zne. Jß na ┌┴dnej vejlet NEJEDU! Jasn┘?".
"Fajn", odpov┼d┼l Ben, "tak┌e za p╩l hodiny". A zav┼sil.
Oskar se posadil a Ďekl prvn╔ nad┴vku, kter┴ ho napadla. Chv╔li sed┼l a
pak Ďekl druhou. Nakonec z╔vl, vr┴til sluch┴tko na svÎ m╔sto na st╩l a
o dvacet minut pozd┼ji byl pĎipraven odjet kamkoliv.

Ben je Oskar╩v b┘val┘ kolega, kter┘ vynik┴ hlavn┼ ve dvou sm┼rech:
je mimoĎ┴dn┼ inteligentn╔ a maxim┴ln┼ praËt┼n┘. Skv┼l┴ kombinace, kter┴
svÎmu vlastn╔kovi zajist╔ pr╩Ëvih, kdykoliv je to mo┌nÎ. Jak Oskar Ď╔k┴v┴,
"cvok". Ale m┴ ho r┴d, proto┌e "kde je Ben, tam se poka┌d┘ n┼co d┼je".
A te─ se n┼co d╔t rozhodn┼ m┼lo.
PĎesn┼ za 30 minut od chv╔le, kdy se rozezn┼l zvonek na telefonu, zaËt┼kal
zvonek u dveĎ╔. Byl to ten nechutn┘ zn┴m┘ drn├iv┘ rachot zvonk╩ u dveĎ╔,
kter┘m se n┴m zvonky sna┌╔ sd┼lit, ┌e venku n┼kdo je. Podobn┘ zvuk ├asto
slyË╔te, kdy┌ se malÎ d╔t┼ sna┌╔ vyslovit n┼jakÎ pro ┌ivot velmi potĎebnÎ
slovo. NapĎ╔klad "traverza".
Tenhle jenotv┴rn┘ zvuk m╩┌e znamenat cokoliv. Milou n┴vËt┼vu, doporu├en┘
dopis, souseda bydl╔c╔ho pod n┴mi, ├i Ňtok pojiËďovac╔ho agenta.
Pr┴v┼ te─ vËak mohl znamenat jedinou v┼c: ┌e za dveĎmi stoj╔ Ben. A st┴l.
M┼l na sob┼ standardn╔ cestovn╔ hadry, na nohou standardn╔ cestovn╔ boty,
na z┴dech standardn╔ cestovn╔ b┴gl - a kdy┌ mu Oskar otevĎel, d╔val se na
n┼j standardn╔m cestovn╔m obli├ejem ├╔slo 19.
"Ńau. Tak jdeË?"
"Ahoj, Bene", za├al Oskar, ale ihned pojal podezĎen╔. "Jakto┌e jseË s┴m?
Pojede s n┴ma v╩bec n┼kdo?"
"Jasn┼ ┌e jo", odpov┼d┼l Ben klidn┼. "Sosna. Ale eËt┼ vo tom nev╔."

Takhle n┼jak to bylo poka┌dÎ, proto┌e podobnÎ akce byly u Bena na denn╔m
poĎ┴dku. Kdy┌ se to tak vezme, vlastn┼ na tom nebyl Oskar zas tak Ëpatn┼.
Mnohem lÎpe, ne┌ chud┴k Sosna, kterÎho te─ Ëli vzbudit a vyt┴hnout ven na
podezĎel┘ v┘let. Nen╔ tĎeba popisovat jejich cestu k Sosnov┼ domu. Sta├╔,
kdy┌ se zm╔n╔me o veselÎ situaci, kter┴ tam vznikla d╔ky zam├enÎmu vchodu,
sad┼ zvonkov┘ch tla├╔tek a v┘padku pam┼ti.
Hlavn╔ je, ┌e za chv╔li se vydali k n┴dra┌╔ i s rozespal┘m nad┴vaj╔c╔m
Sosnou, na kterÎho je v┌dycky spoleh, proto┌e nepokaz╔ ┌┴dnou legraci.
A t╔m m┴me vËechny hrdiny naËeho pĎ╔b┼hu p┼kn┼ pohromad┼, v╔c u┌ jich
opravdu nebude. Te─ se vËak vraďme zp┼t do d┼je, proto┌e naËi hrdinovÎ
pr┴v┼ dorazili na n┴dra┌╔.

"Hele, Bene, a kam to vlastn┼ jedeme?", zeptal se u pokladny Oskar.
"To je tajn┘.", Ďekl Ben, hodil za pĎep┴┌ku p┴r drobn┘ch, usm┴l se na
sle├nu za okÎnkem a stru├n┼ j╔ sd┼lil: "TĎikr┴t kamkoliv. A co nejdĎ╔v."
ˇlo to jako po s┴dle. Dostali tĎi j╔zdenky do N┼kam, vyb┼hli ven na
n┴stupiËt┼ a sko├ili do vag¤nu. Ve stejnÎ chv╔li Ďekl plechov┘ rozhlas
plechov┘m hlasem cosi plechov┼ nesrozumitelnÎho, vlak se rozjel, dovedn┼
prokli├koval mezi lidmi na n┴stupiËti, zatroubil a f╔╔╔! - vyrazil vstĎ╔c
nezn┴m┘m d┴lav┴m.
Za okÎnkem se m╔haly sloupy, stromy, keĎe a sloupy a stromy a sloupy.
Ben na to vËechno jen fascinovan┼ z╔ral a po n┼kolika minut┴ch pronesl
"Teda to je scrolling.. A to rozliËen╔.."
Oskar a Sosna se na sebe pod╔vali. S takov┘mhle bl┴znem se vydali nezn┴mo
kam, nev┼da co vËechno je m╩┌e potkat - a co je nejsp╔Ë potk┴. Kdy┌ si
odmysl╔me to drobnÎ nedorozum┼n╔ s pr╩vod├╔m kv╩li oby├ejnÎmu ├ervenÎmu
dr┌adlu, tak cesta prob┼hla vcelku klidn┼ a vËichni tĎi te─ st┴li na
jednÎ bezv┘znamnÎ zast┴vce uprostĎed pol╔, kde u┌ jist┼ p┼kn┘ch p┴r let
┌┴dn┘ vlak ani nepĎibrzdil.

RozhlÎdli se. Kolem dokola se rozkl┴dala jedna velk┴ zarostl┴ plocha,
pole se tu m╔sila s loukami a celkov┼ to tvoĎilo siln┘ dojem.
"Hmm, tak kam pudem?", zeptal se po chv╔li povinnÎho ticha Sosna.
"To je fuk. M╩┌em to vz╔t tĎeba tadyhle napĎ╔├", uk┴zal Ben.
Po pravd┼ Ďe├eno, bylo to fuk. Nakonec to vzali tamtudy napĎ╔├.
Po p┴r kilometrech uvid┼li v d┴lce "N┼co jako mal┘ m┼sto", jak to velmi
spr┴vn┼ odhadl Ben. Zam╔Ďili t╔m sm┼rem a za chv╔li rozeznali p┴r chalup
a mal┘ kostel╔k. Nakonec vyËli na silnici, kter┴ je pohodlnn┼ dovedla a┌
do m┼ste├ka.
Vypadalo to tu docela norm┴ln┼, pĎesto se ale celou dobu nemohli zbavit
zvl┴Ëtn╔ho pocitu, ┌e tu n┼co nen╔ v poĎ┴dku. Rozhl╔┌eli se kolem dokola,
aby zjistili, ├╔m by to mohlo b┘t. Na cest┼ potkali jen p┴r zaparkovan┘ch
aut, pĎevr┴cen┘ cirkusov┘ v╩z, ├ek┴rnu na autobus a ├tyĎi k┴noe. Zkr┴tka
nic neobvyklÎho.
StĎed m┼ste├ka tvoĎilo n┴m┼sti, kterÎ kolem dokola obch┴zely starÎ domy.
P┘chou n┴m┼st╔ byla kamenn┴ kaËna, moment┴ln┼ bez vody a telefonn╔ budka,
moment┴ln┼ bez pĎ╔stroje. Jak se rozhl╔┌eli, zvl┴Ëtn╔ pocit u nich s╔lil.
Ben se najednou ne├ekan┼ zastavil a Ďekl: "Moment.. A kde sou lidi?"
"Te─ si trefil hlavi├ku na hĎeb╔├ek!", pochv┴lil ho Sosna.
"V┴┌n┼", pĎidal se Oskar, "A j┴ poĎ┴d, co mi tu chyb╔."
"No neĎikam, ┌e musim lidi vid┼t ka┌dej den, ale n┼kdy se bez nich ├lov┼k
prost┼ neobejde.", Ďekl Ben.
"Jakto?", zeptal se Sosna.
Ben neodpov┼d┼l, zahnul k m╔stn╔mu hostinci a veËel dovnitĎ. Oba dva ho
neochotn┼ n┴sledovali.
"Hele, Bene", za├al opatrn┼ Oskar, "Vi─, ┌e se nezlejeË jako minule?"
"Vypad┴ to tak", odpov┼d┼l smutn┼ Ben a rozhlÎdl se po pr┴zdnÎ m╔stnosti.
"Hal¤, je tu n┼kdo?", pokusil se Sosna kohosi pĎivolat. Marn┼.
"Hmm, asi to bude samoobsluha", Ďekl si Ben a hrnul se k v┘├epu.
ObeËel pult, sebral p╩llitr a za├al vËelijak kroutit uz┴v┼rem na p╔p┼.
N┼├╔m podobn┘m v┼tËinou krout╔te tak dlouho, dokud:
a) to neukrout╔te,
b) n┼co nevyte├e,
c) v┴s to nepĎestane bavit.
Ben patĎil do skupiny "cÎ je spr┴vn┼" a vzdal to pom┼rn┼ brzy.
"Sakra. Mi neĎikejte, ┌e tu nikde nemaj' ani ┌┴dn┘ lahv┴├e.", zaklel.
Nakonec otevĎel n┼jakou lednici, zakĎenil se, vyndal z n╔ n┼kolik lahv╔
zlatavÎho p┼nivÎho moku a r┴zem byl na odchodu. Pak se v n┼m asi hnulo
sv┼dom╔, tak zalovil v kapse a nechal na pult┼ n┼jakÎ drobnÎ. VyËli ven.

N┴m┼st╔ bylo lidupr┴zdnÎ. Kolem dokola nebylo ┌iv┴├ka. Ani mrtv┴├ka.
Ani nemrtv┴├ka.
"To je jak v hororu", prohl┴sil Oskar.
"To neĎ╔kej", upozornil Sosna. "Aby se ti to n┴hodou.."
"Nevid┼li ste tady ╬┴kou lampu?", zeptal se najednou Ben.
Sosna udiven┼ vzhlÎdl. "K ├emu?"
Benovi se v ruce bl┘skla jedna z lahv╔. "Nem┴m j╔ o co otevĎ╔t".
"Ne, nevid┼li", zv┘Ëil Oskar hlas v dom┼n╔, ┌e mu t╔m v n┼├em zabr┴n╔.
"ˇkoda", Ďekl Ben a vyt┴hl z kapsy otv╔r┴k.
Odn┼kud z d┴lky se ozvalo tlumenÎ chrapt┼n╔, snad z obecn╔ho rozhlasu.
Nikdo si ho ale nevË╔mal, proto┌e vËichni koukali co nejdĎ╔v vypadnout.
Nebylo to tak obt╔┌nÎ, hned za m┼stem odbo├ili na poln╔ p┼Ëinu, proËli
kr┴tk┘m Ňvozem a za chv╔li u┌ jim pod nohama lupalo jehli├╔. Byli v lese.
Cesta pĎ╔jemn┼ ub╔hala a Ben se zbavil posledn╔ pr┴zdnÎ l┴hve.

"Hele, t┴mhle v tom vysok┘m kĎov╔ se n┼co hejblo", hl┴sil Oskar.
"Hmm, zas ╬┴kej houbaĎ", zavr├el Sosna, ale Ben se hned chytil:
"Blbost. Kde by se tu vzal houbaĎ. Sp╔Ë to bude ten lev."
"JAKEJ lev, Bene?", zeptal se v┘znamn┼ Oskar.
"No ten, jak jim pĎed chv╔l╔ zdrhnul."
"Co┌e?"
"No hl┴sili to, kdy┌ sme proch┴zeli tim m┼ste├kem."
Teprve te─ Oskarovi doËlo, PROŃ bylo n┴m┼st╔ tak lidupr┴zdnÎ a uc╔til
slabÎ mrazen╔ v z┴dech.
"A taky Ďikali, ┌e prej je nebezpe├nej."
"Ml├, Bene!", okĎikl ho Sosna. "V tom kĎov╔ v┴┌n┼ n┼co je."
"Hele, radËi odsud vypadnem", navrhl Oskar.
"Nikdy! J┴ chci lva!", zvolal Ben a vykro├il ke kĎov╔.
Oskar ztuhl jako sosna a Sosna se nezmohl na jedinÎ slovo.
Sta├ila chvilka, aby Ben zmizel v porostu mlad┘ch smr├k╩ a kolem
nastalo hrobovÎ ticho. Ub┼hlo p┴r minut a nic se ned┼lo.

"Hele", za├al nesm┼le Oskar, "nem┼li bysme mu j╔t na pomoc?"
"To zvl┴dne", ut┼Ëil ho Sosna a ud┼lal dva kroky zp┼t.
Po dalË╔ch p┼ti minut┴ch byla situace stejn┴ a Oskar za├al v┴┌n┼:
"No.. Mo┌n┴ bysme se tam v┴┌n┼ m┼li pod╔vat. Jestli to nebyl lev,
tak se vlastn┼ nemus╔me b┴t.."
"A co kdy┌ byl?"
"Tak u┌ taky ne, proto┌e na┌ranej lev neŇto├╔", uzavĎel Oskar logicky.
Po chv╔li v┴h┴n╔ vstoupili oba do kĎov╔, kde n┼jakou dobu zmaten┼ t┴pali.
Nakonec se dostali na vyËlapanou cesti├ku, kter┴ je zavedla na palouk.
Sotva vypluli z ml┴z╔ a opr┴Ëili se, uvid┼li Bena, jak sed╔ na zemi a
hypnotizuje star┘ paĎez.
Sosna se naËtval: "To snad neni mo┌n┘! Tak von si tu norm┴ln┼ sed╔!"
Ben sebou trhl a oto├il se. "Co? Jo, to ste vy. Co tu d┼l┴te?"
"Zachra╬ujem t┼", zabru├el Oskar.
"M╩┌eË n┴m Ď╔ct, co tady blbneË?!", zeptal se Sosna.
"J┴..", Ďekl Ben pomalu.
"No?", zv┘Ëil hlas Sosna.
"R┴d bych v┴m pĎedstavil sv┘ho nov┘ho kamar┴da", za├al Ben a uk┴zal na
velk┘, mechem zarostl┘ paĎez, kter┘ m┼l tak pokroucenÎ koĎeny, ┌e vypadal
sp╔Ë jako n┼jakÎ podivnÎ zelenÎ stvoĎen╔. "Tak tohle je.."
"Ummm", Ďeklo stvoĎen╔, "j┴ m┴m dn┼Ëka nao┌e╬i╬y."

Bylo u┌ k ve├eru, kdy┌ vËichni tĎi stoupali do kopce a m╔Ďili ke skaln╔mu
pĎevisu, kde se rozhodli pĎenocovat. Cesta to nebyla dvakr┴t sch╩dn┴ a
nav╔c se Ben za├al projevovat zv┘Ëenou aktivitou hlasivek.
"Vy ste stejn┼ skv┼l┘ kluci, fakt. No nÎ, hele v┴┌n┼. J┴ v┴s obdivutento,
obdivuju. ŃÎk de jednou na vejlet a vy s nim. To j┴ bych nemoh'."
Oskar a Sosna zaryt┼ ml├eli.
"Jo a to u┌ sem v┴m Ďikal, to jak se definuje pre.. pe.. deropremptron?
Ne? No to v┴m musim pov┼d┼t, to je ohromn┼ zaj╔mav┴ v┼c.."
A n┴sledovala dlouh┴ pĎedn┴Ëka o definici retropedonu, kterou Sosna
neposlouchal a Oskar si z n╔ zapamatoval jen to, ┌e ko├ka nesmrd╔.

Kdy┌ doËli k pĎevisu, byla u┌ tma, byli siln┼ unaven╔ a m┼li hlad.
Ve├eĎe prob┼hla tak, ┌e z batoh╩ vyt┴hli p┴r v┼c╔, o kter┘ch se podle
hmatu domn╔vali, ┌e jsou k j╔dlu - a sn┼dli je. Pak zalezli do spac┴k╩ a
├ekali na sp┴nek. Odn┼kud z hloubi lesa se ozval t┴hl┘ Ďev doprov┴zen┘
n┼koliker┘m zavyt╔m.
"Se t┼m s┘kork┴m divim, ┌e zp╔vaj i v noci", Ďekl Ben.
Oskar unaven┼ nam╔tl: "To nebyla s┘korka."
"Tak co teda? Netop┘r?"
Oskar to pro dneËek radËi vzdal, zahrabal se hluboko do spac┴ku a sna┌il
se co nejrychleji usnout.
"Nebo Ëpa├ek. Ur├it┼ to byl Ëpa├ek."
Ale to u┌ Oskar nevn╔mal, proto┌e spal a pr┴v┼ te─ se nalÎzal kdesi
daleko od lid╔, uprostĎed louky plnÎ kyti├ek, obklopen hejnem mot┘l╩.
Rostla tu spousta keĎ╩ a taky jeden hodn┼ star┘ dub, na n┼m┌ visel
ob┼Ëen┘ trpasl╔k.

R┴no bylo chladno. Sosna vstal jako prvn╔ a hned se pustil do pĎ╔pravy
vydatnÎ sn╔dan┼. Po n┼m se probudil Oskar a nakonec i Ben. Ten se v╩bec
bud╔ zaj╔mav┘m zp╩sobem. NejdĎ╔v se za├ne pĎevalovat a vyd┴vat zvl┴Ëtn╔
zvuky n╔zkÎho kmito├tu. Potom se n┴hle prudce posad╔ a praËt╔ se sk┴lou
o hlavu. Ulehne, chv╔li pĎem┘Ël╔ a potom zaĎve: "J┴┴┴u!"
Pak vysune rozcuchanou hlavu, z╔vne, zam┌our┴, podrbe se a Ďekne:
"Sakra.. Kde to sem? A kter┘ je stolet╔?"

Rann╔ n┴ladu spravil a┌ pohled na kotl╔k, ve kterÎm bublalo n┼co moc
zaj╔mavÎho a odkud se linula b┴je├n┴ v╩n┼. Z er┴rn╔ho chleba ubyly tĎi
velkÎ kusy a vËichni se s chut╔ pustili do j╔dla.
"NechceË pĎikusovat?", zeptal se Oskar a pod┴val Benovi cosi zelenÎho.
"Co je to?", zeptal se Ben ned╩v┼Ďiv┼.
"Allium cepa".
"Fuj, to bych teda ne┌ral", oËkl╔bl se Ben.
"Cibule", dodal Oskar a zazubil se. "Velmi chutn┴ zelenina".
"Uka┌, dej to sem", hm┴tl Ben rychle po celÎm svazku a d┴l u┌ jen
spokojen┼ chroupal.
"Nevid┼li jste tu n┼kde takovej malej bal╔├ek?", zeptal se najednou Sosna.
"Jakej?"
"No asi takhle velkej. Byla v n┼m bĎezov┴ k╩ra na ohe╬. Ur├it┼ sem ho m┼l
v├era v b┴glu, ale te─ ho nem╩┌u naj╔t.."
"Ty nad┼l┴Ë pro bĎezovou k╩ru. Dej pokoj.", sm┴l se Ben.
Nakonec Sosna kousky z bal╔├ku naËel.. Ve zbytc╔ch po ve├eĎi.
VËichni si po nam┴havÎm sp┴nku jeËt┼ chv╔li odpo├inuli a pak Ëli d┴l.

Kolem byla kr┴sn┴ nedot├en┴ pĎ╔roda. Jak Slunce vych┴zelo, jeho paprsky
m┼nily barvu z odst╔nu ├ervenÎ na ┌lutou a skrz listy strom╩ vrhaly na
zem slo┌itÎ obrazce. Na str┴ni pĎeb┼hla srnka, o kterÎ Sosna tvrdil, ┌e
je to kamz╔k, ale byl to zaj╔c. Netrvalo dlouho a st┴li na vrcholu kopce.
"JÎÎÎ, tam dole je tak kr┴sn┼.", zasnil se Ben pĎi pohledu do Ňdol╔.
"Hmm, tak pro├ sme lezli nahoru, kdy┌ dole je tak kr┴sn┼!?", zahu├el
Sosna, ale jeho slova pĎeruËilo vzd┴lenÎ hĎm┼n╔.
"Bude bouĎka", ozn┴mil Oskar.
"Tob┼ taky nic neujde", Ďekl Sosna.
"Hmm, jen┌e kde?", hled┼l Oskar na modrou oblohu v d┴li.
Najednou se ozval Ben. "M┴m takovÎ tuËen╔, ┌e.."
"Bu─ zticha!", okĎikl ho Sosna.
A pr┴vem, proto┌e poka┌dÎ, kdy┌ m┴ Ben 'takovÎ tuËen╔', skon├╔ to Ëpatn┼.
Jako te─. Pod vlivem Benova 'takovÎho tuËen╔' se vËichni tĎi obr┴tili.
CelÎ nebe za nimi bylo hust┼ pokryto ├ern┘mi mraky.
"A hele, t┴mhle u┌ prË╔", uk┴zal Oskar na deËtivou st┼nu v d┴lce, kter┴
se k nim rychle pĎibli┌ovala. Vypadalo to jako hra st╔n╩, kterou kreslily
mraky po zemi. S Ňdivem z╔rali na to velkolepÎ divadlo, kterÎ jim pĎ╔roda
poskytla. Za chv╔li jim doËlo, ┌e pr┴v┼ TEń tu jako div┴ci nejsou - a dali
se na Ňt┼k. PodaĎilo se jim ub┼hnout sotva p┴r metr╩, kdy┌ se ├ernÎ mraky
pĎehouply pĎes vrchol kopce a rychle zaËpinily nebeskou modĎ.

"Na m┼ k┴plo", post┼┌oval si Ben.
"Na m┼ taky", pĎidal se Oskar.
"Co budeme d┼lat?", navrhl ĎeËen╔ Sosna.
JeËt┼ chv╔li b┼┌eli dol╩ jako o smrt, kdy┌ n┴hle vprostĎed stĎemhlavÎho
p┴du zahlÎdl Ben na Ňpat╔ hory temn┘ otvor. Rychle vstal a zavelel:
"T┴mhle se schov┴me!"
VËichni okam┌it┼ prudce zm┼nili sm┼r a za okam┌ik do├vachtali ke sp┴snÎmu
otvoru, kter┘ Ňstil do nitra hory. Vsko├ili dovnitĎ, slo┌ili se na zem a
dlouho se nezmohli na nic jinÎho, ne┌ t┼┌ce oddechovat a hloup┼ se sm┴t.
"Tak tohle bylo t┼sn┘", prohl┴sil Ben.
"EËt┼ chv╔li a mohli sme ┌d╔mat spodky, hehe".
Oskar se pod╔val na oba zmoklÎ kamar┴dy a radËi nic neĎ╔kal.
M╔rn┼ naklon┼nÎ pruhy deËt┼ pleskaly o zem a rozstĎikovaly bl┴to.
"Vidim, ┌e se n┴m pude skv┼le dol╩", oËkl╔bl se Sosna a koukal pĎitom
na pot╩├ky vody, kter┴ s sebou brala hl╔nu do Ňdol╔ a m┼nila svah na
prvotĎ╔dn╔ kluziËt┼.
Sosna se teprv te─ za├al v┼novat m╔stu, kam vlezli. Byla to jeskyn┼ s
rovn┘m dnem a obl┘mi st┼nami, jako stvoĎen┴ pro n┼koho, kdo hled┴ Ňkryt
v deËti.
"Bez obav", sna┌il se oba uklidnit Ben.
"Tyhle lij┴ky netrvaj dlouho. Jak rychle pĎijdou, tak zas odejdou."
"Jo. Kdybys aspo╬ tak nefun┼l", nam╔tl Oskar.
"Kdo? J┴?!" br┴nil se Ben - a Sosna zbledl.
"He.. hele..", zakoktal.
TĎi p┴ry o├╔ se zad╔valy do Ëera a spatĎily tam ├tvrt┘.
"To sme teda v p┼knym pr╩seru", zaËeptal Ben, kdy┌ se vzpamatoval.
"Vopatrn┼, aď ho nevyplaË╔me. Deme voca─. Rychle!"
A dÎËď nedÎËď, ihned vyp┴lili ven takovou rychlost╔, jako kdyby je snad
honil lev. S hr╩zou v o├╔ch a bez Ëance zabrzdit let┼li z kopce dol╩.
NaËt┼st╔ kopec kon├il. NaneËt┼st╔ potokem.
"EeeÎÎÎÎÎÎ!", pĎijelo bahno Ben.
"Uh╩╩╩╩╩╩╩!", pĎijelo bahno Sosna.
"ß┴┴┴┴┴┴┴┴┴bl bl!", zahu├elo do vody bahno Oskar.
Siln┘ proud jim umo┌nil ov┼Ďit Bernoulliho rovnici v plnÎm rozsahu a po
p┴r marn┘ch tempech zjistili, ┌e vystoup╔, a┌ bude cht╔t voda. Vzniklou
situaci skv┼le vyĎeËil strom, le┌╔c╔ v cest┼. Mo┌n┴ by mu pod┼kovali, ale
to by nesm┼l b┘t obrostl┘ Ë╔pky. VËichni tĎi se po n┼m vyËkr┴bali na bĎeh
a svalili se do tr┴vy. Nem┼lo smysl se schov┴vat, nebylo kam.
PrËelo jeËt┼ asi p╩l hodiny, potom Ëum deËt┼ zesl┴bl a skrz mraky projely
paprsky Slunce. Vzduch se prosytil chladn┘m dechem vody a ze zm┴├en┘ch
strom╩ opad┴valy posledn╔ kapky. V okoln╔ pĎ╔rod┼ zavl┴dlo posv┴tnÎ ticho,
pĎeruËovanÎ jen ob├asn┘m Ëplouch┴n╔m potoka, tlesk┴n╔m kapek, vzdaluj╔c╔m
se hĎm┼n╔m a Sosnovou stupidn╔ hl┴Ëkou: "JÎ hele, duha."



© 1996 Pasoft







.