Curriculum vitae



Tak to jsem já! :-))


Nulté narozeniny:6.2.1976
Výška:1830 mm
Váha:0,058 t
IQ:0.00132E+5
Síla:IDDQD
Barva očí, uší:Viz foto :-)
Počet vlasů:Nepočítaně
Secret skill:Bývalý předseda KPP
Vrozený odpor:Kouření & alkohol v jakémkoliv (i stopovém) množství




Ačkoliv nelze do krátkého textu vtěsnat dvouhodinové vyprávění, pokusím se sem aspoň vtěsnat dvacet let :-)

Mé skutečné jméno nikdy nebylo Pavel Havajík, ale Pasoft.
Narodil jsem se pohlaví mužského, což mi už zůstalo. Ten omyl se stal před nějakými 10000 dny, kdy jsem poprvé spatřil, jak vypadá svět - a nenapadlo mě nic chytřejšího, než začít brečet jako nějaké mimino. Tehdy jsem vážil rovných 4.95 kg, což se dodnes příliš nezměnilo.
Pak už to šlo hodně rychle. První úspěch byl, když mě vzali do mateřské školky, a druhý, když jsem byl přijat do první obecné. Ve škole nás učili číst, spát a počítat (v uvedeném pořadí), některé věci nechápu dodnes.
Někdy potom jsem spálil svůj první tranzistor, což u mne podnítilo zvýšený zájem o elektroniku. Začala krásná doba bastlení všelijakých elektronických hovadin i užitečných přístrojů. Později jsem poznal, že 1+1=10 a zcela mě uchvátily integrované obvody. Produkce zapojení, které k ničemu nejsou, v tu chvíli prudce vzrostla.
Po vstupu na SPŠ Elektro jsem poprvé uviděl, jak vlastně vypadá počítač. Fascinovaně jsem tehdy zíral na úžasné možnosti stroje, jemuž jsem mohl leštit klávesy, absolutní špičky tehdejší rozvinuté techniky, IQ151. Pod jeho masivní bakelitovou konstrukcí hlasitě chroupal CPU instrukce a bylo škoda toho nevyužít.
Někde tam se datuje začátek mého programování a já počal toužit po vlastním počítači. Později se jím skutečně stal DIDAKTIK M, věrná kopie legendárního ZX Spectra. Ta malá, skromná, šedivá krabička se zapsala zlatým písmem do mého života.
A pak spadla kometa. Bylo mi 18 a dostal jsem k narozeninám PC. Na tehdejší dobu kanón: 386SX/16, 40MB HDD - no prostě dělo :-)

Myslím, že dál pokračovat nemusím, lidé s fantazií si zbytek představí sami
(ti ostatní viz povídka Začalo to myší na stránce Čtení do nepohody).

P.S.: Za zmínku stojí můj pokus o studium na ČVUT FEL. Vzali mě bez přijímaček, tož jsem tam vstoupil, nic zlého netuše :-). Byl jsem student málo pečlivý a veselou shodou okolností mě po 2 letech strávených na akademické půdě tohohle ústavu vyrazili.
Jakmile mě vyhodili oknem, vrátil jsem se dveřma (co se divíte, člověk přece nemusí bejt mladej, aby byl v prváku) a historie se opakovala. Zase po dvou letech a zase vyhozen. Od té doby odolávám všem pokusům okolí dostat mě zpátky na fuckultu (viď Netopejre :)). Jo a navíc: oženil jsem se :-)))

A to je vlastně celé. Dál už bych si musel vymýšlet - a na to já nemám povahu ;))



Zpět na hlavní stránku




.