Začalo to myší...

aneb (možná) zajímavé kecání o počítačových upgrade.
Z nehodnověrného vyprávění pana K. po nocích sesmolil MirekJ.

Ano, začalo to všechno myší, protože pan K, jak budeme nadále
nazývat našeho typického počítačového mainaka, dostal někde
nějaký program a ten mu oznámil něco v tom smyslu jako Mouse
not found, program halted, či Hardware requirements:
Microsoft comlatibile mouse. Náš pan K byl až nyní se svou
286-tkou spokojen a chlubil se, před přáteli že má AT, a že
ho naštěstí minuly doby pomale nechutných XT, mnohdy i bez
hard disku. Byl šťasten až do té doby, kdy jeden program
začal požadovat Mouse a kdy druhý progam byl bez myši jen
těžko ovladatený. Pan K. tedy obešel pár počítačových obchodů
a v cenících vyhledal položky počítačové myši. A ejhle, myš
se dá sehnat za pár stovek, no to si přece mohu dovolit.
Protože to byl už přeci jen trochu pokročilý maniak, tak ho
napadlo podívat se na zadní starnu počítače, jestli bude myš
kam připojit. Hledal a našel jen něco, co připomínalo
paralelní port a poté co v obchodě zjistil, že myš je
sériová, byl velmi roztrpčen. Kde sehnat obyčejný port? Začal
se tedy blíže zajímat hardware a zhrozilo ho, že onen port by
jej přišel pomalu na víc, jak myš. Nicméně sháněl dál, a tak
nějak se mu připletly do cesty dvě karty. Jedna byla obyčejná
karta s I/O porty a jedna byla celý IDE řadič. Rozdíl v ceně
nepatrný, obě ceny velice přijatelné, a tak se pan K rozhodl:
Koupim si rovnou IDE řadič, budu tak mít porty i řadič,
kdybych si někdy v budoucnu chtěl koupit větší disk. Ten 20
MB šnek mi už také přestává stačit. Pan K si ani nepomyslel,
že stojí na začátku nekonečného upgradování, které má pouze
tři konce:
1 třída - Uživatel v blázinci,
2 třída - Finančně zrujnovaný uživatel
3 třída - Uživatel s Pentiem/150 MHz.
Takto končí uživatel zatažený do upradovacího koltoče
a všichni mají společné to, že proklínají den kdy poprvé
sedli k počítači. Vraťme se ale k panu K. Ten samozřejmě
nezůstal jen u myši. Měl IDE řadič a tím i volnou cestu
k vysněným kapictém disků od 80 MB výše, což je vždy pro
majitele 20 MB 286-tek silnější, než oni sami. Když se k tomu
přidá ne vždy legální vlastnictví docela dobré haldy programů
končívá to v lepším případě zavařením disketové jednotky
následované finančním zrujnováním ve formě nákupu pořádného
pevného disku. Lepší je na tom ten, který si hned na začátku
uvědomí, že bude potřebovat disk co nejvyšší. Musím pana K.
pochválit, že pslechl dobré přítelovy rady "Čím větší disk si
koupíš, tím rychleji ho zaplníš" a nekoupil si v bazaru 80
- 120 MB disk, který podle jeho představ byl velký až dost.
Koupil tedy disk půl giga a to byl definitivní start kolotoče
upgradování.
Nejen že tento obrovský disk skýtal nekonečnou plochu
pro nejrůznější, většinou velké programy, které ale také
vyžadují rychlejěí a výkonnější stroj. A nakonec ještě hry,
které jsou se zvukovou kartou tak fascinující. Pan K. měl
tedy plný disk her a tak si koupil Blastera. Chvíli byl
unesen, ale jakmile se seznámil s tím, co všechno umí a také
co všechno umí pod Windows, zvolal: Já chci Windows! To ale
ještě není všechno. Už s tím, jak si koupil disk pořád v něm
hlodala myšlkena překonat tak ohromnou pohádkovou hranici,
jako je jeden Giga a neustále uvažoval o Stackerovi, který by
mu diskovou kapacitu výrazně znásobil. Jo, jenže opět ouha!
Stacker by byl na 286 velmi pomalý a je lépe ho "vyhodit
nahoru" tedy do paměti nad 1 MB. Zkrátka jeho stará 286-tka
mu začala být velmi těsná a toužil po pořádném stroji
vybaveném alespoň 2 MB paměti.
Dále už to šlo ráz naráz. Sháněl desku, nabídli mu
speciální 386/486 systém, no kdo by odolal za ty peníze -
2500,- Kč i s procesorem 486! Jenže je potřeba koupit rovnou
4 MB RAM. No proč ne, bede to sice strát majland, ale co se
dá dělat... Pan K. tedy koupil SIMMy, sestackeroval svůj disk
a pokochal se: Systém 486 s 1.2 Giga na disku, co víc si
počítačový maniak může přát. Ovšem tady se zmýlil. Výrobci
hardware i software mají pořád ještě takový náskok, že podle
jejich představ toto není nic moc. Pak K tedy mordoval 486 se
4MB RAM a opájí se Windousem.
Tímto upgrade se však z celého systému vyčlenila VGA
karta, která se svými 256 kb paměti je zcela nedostačující
a celý systém brzdí. Mimoto v DOOMovi je staršné krve a tak
pro pořádné vychutnání této jedinečné brutality je potřeba
barevný monitor, nebo alespoň rychlá video krata. Pak K se
opět zhrozil, že by chtěl už zase upgradovat. Naštěstí tu byl
kamarád k nezaplacení, který mu prodal svého SVGA Tridenta
s 512 kb video paměti za 700,- Kč, což je přeci jen poloviční
cena než v obchodě a tudíž i únosná. Jé, ono je to všechno
rychlejší, QPEG a podobné obrázkovače krásně zobrazují a to
pokoukání na spoře oděné slečny v rozlišení SVGA! A tím je to
tady. Pan K. stojí opět u dalšího upgrade, jako na na
začátku. Tím, že upgradoval VGA kartu, jeho monochromatický,
byť jakž takž SVGA monitor mu nestačí. Nejenže nezobrazuje
1024 bodů, ale přeci jen je tu ta krev z DOOMa.
Barevný monitor není zrovna levná záležitost, ale
počítač opět vyhrává nad navždy ztraceným pařanem. No, ty
čtrnáctky sou nějaký malý a patnáctka je sice o tochu dražší,
ale už pořádný stroj s onscreenem a podobnými vymoženostmi.
Pan K. tedy vybral kasičku, požádal o kapesné na rok dopředu
a s hrozivým pomyšlením, že se na dlouho loučí se svou
zálibou v jídle si koupil pořádnej monitor. Ty překrásný
barvy a takový rozlišení, lebedí s a tak se ani moc
nevzrušoval tím, že mu uznali oprávněnou reklamaci. Inu,
někdy se stává, že ne každý výrobek je dokonalý. Co na tom
hlavně, že člověk pomalu zelená z půlnoční Heretické pařby se
sluchátky a 15" fullscreenem! Je to sice špica, ale mohlo by
to bejt lepší. Taková VESÁcká katra, to by bylo něco. Jenomže
na to už je potřeba pořádnou VESA desku a koupit zvlᚍ
procesor. Mimoto pomalu ale jistě přestával chodit windows,
Blaster se kousal a s počítačem přestávalo být k vydržení.
Ne! Zařekl se pan K., to bych mohl dělat pořád. Mysli trochu,
software se dá docela dobře krást, tak co to nevyřešit
nějakým fajnovým operačním systémem. Čorky to je moje a tak
majestátně po dobu sedmi hodin instaloval Windows 95. Když to
celej rudej konečně spustil, tak na to čumí jak Bill do
vypitý flašky když to programoval. Co to je...?! Hrůza a děs
spolu s trochou zelenočervené barvy se mu vlily do tváře,
když po několika dnech a nocích zjistil, že nemá cenu tento
produkt přesvědčovat spolupracovat s čímkoliv, naotž pak
v oblasti multimédií. Obnovil tedy téměř zničené a částečně
zálohované třijedničky a koupil VESÁka na 66 MHz. Že bych se
jako sofwarový pirát dal na pokání...?
Jo, VESA board, to je jiný kafe, ale to už začal
docházet disk. Čtrnáct dnů trvající defragmentace přesvědčila
paka K. ke koupi CD-ROMky. Takovejch her a Score s CD až do
domu! Jak asi správně tušíte takováto konfigurace se 4 MB RAM
prostě nemůže vystačit na cédéčkové super hry. Spolu s osmi
megama se podařilo levně koupit VESA VGAčko se 2 MB. To se to
paří, to je rychlost. Myslíte, že tato euforie vydržela? Ani
náhodou! Pak K. jednoho dne uslyšel Sound Blastera AWEcko
a finanční neštěstí bylo hotovo. Vyhodil svého 16 bitového
Blastera, na kterého byl v dobách své 286-tky tak pyšný,
a kopuil lahůdkový AWEcko. Od úplneho finančního krachu ho
zachránila docela zajímavá práce. Nebylo zbytí, ale věřte
nebo ne, výdělku si neužil a jeho rodina už vůlec ne. Ani si
nestačil pořádně prohlédnout AWEcko, když v tom v práci
narazil na modem. Od tohoto momentu ho nezjímalo nic jiného.
Pan K. je navždy ztracen. Vstoupil na informační dálnice
a totálně ho ten provoz vzal ssebou. Takového softu se všude
válí a to stačí se podívat jen po vlastech českých. (Na
slvoensko raději ne, tam se potuluje OneHalf). Tento razantní
příliv Megabytů zákonitě vyvolal koupi pořádnýho Gigovýho
disku. Pan K. jen s pietou vzpomíná, jak před dvěma lety
toužil alespoň po 80 MB disku. Už ale nemá sílu vyčítat si,
že si kdysi chtěl koupit myš. Je ztracen. Z denně
aktualizovaných ceníků sleduje výrazný pád RAMky a tak to
pude všechno pryč. Opět proklíná Microsoft, že bez LBA to
zkrátka nepude. Už je to v paměti samej rezident. Tady bude
Pentium na 150, hezky 16 MB RAM (to by mělo alespoň rok
vydržet) a pořádná PCI video karta. Což o to, VESÁk je sice
dobrej, ale PCI s VESA sloty, to ani nemá cenu shánět.
Alespoň to bude rychlejší a takový 4 MB VRAM taky nebudou
k zahození. Mimoto jediný, co platí na WIN95 je FDISK nebo
zuřivě rychlej počítač, kam se museji ale vejít
i třijedničky, k tomu nejlépe ještě OS/2 a pro jistotu UNIX,
kdyby to ostatní spadlo. Výrobci software opravdu nelení
a dokážou takto váhajícího člověka řádně přesvědčit pro
Pentium a podobné stroje. Pan K. se nyní jmenuje Duke Nukem.
Pan K. skončil s tou třetí variantou. je z těch
šťastnějších. Věřte, že se už ale poohlíží po Pentiu Pro a po
nějakým tom 128 bitovym PCI Sound blasteru AWE s RISC
signálním procesorem a dvěma A/D převodníky pro quad stero
v Hi-Fi CD kavitě obohacený syntezátorem OPL 8 spolu s chipen
na automatické zoreznávání hlasu...

No, Mirku hezky si mě tedy zveřejnil. Mám ale pocit že jsi se
zmýlil v tom, že jsem skončil v té třetí kategorii. Víš, já
si možná postavim soukromou počítačovou síť na pořádnou
pařbu. Nemohu svému jménu přece zůstat nic dlužný!

Duke Nukem.





.