Znaková řeč

Základem znakové řeči je zásoba znaků. Jsou buď znaky ikonické, kde na první pohled poznáte, co znamenají ("řídit", "mávat", "létat", "já", "ty", "nahoře", "dole"), u jiných to nepoznáte ("kdo", "co", "ano").

Z jednotlivých znaků se tvoří věty. Buďto tak, že si celou větu řeknete nahlas česky - a každé slovo nahradíte znakem. Tomu se říká znakovaná čeština a dál se tím nebudeme zabývat, protože neslyšící tak mezi sebou nemluví (a někdy tomu ani pořádně nerozumí).

Jazykem neslyšících je znakový jazyk, který má trochu jiná pravidla. Není to jenom řeč rukou, jak si mnozí myslí, ale "řeč celého těla". Ruce jsou samozřejmě nejdůležitější, ale pomáháme si výrazem obličeje, postavením těla, pohybem..
Znakový jazyk je primárně určen k přenosu informace a nepotrpí si na všechny ty "serepetičky a cingrlátka", která ke slovům obvykle přidává čeština. I znakový jazyk má gramatiku, ale ta je schovaná někde jinde - je právě v tom pohybu, výrazu obličeje..

Znakový jazyk má jiné pořadí znaků ve větě. Také se jinak vyjadřuje zápor: třeba "chci" a "nechci" jsou dva různé znaky, které to lépe vystihují (stejně tak "mám"-"nemám", "umím"-"neumím", "můžu"-"nemůžu" apod). Když namísto toho utvoříte zápor třeba jako "ne" + "chci", je to špatně a asi tomu neslyšící nebude rozumět.
Často se několik slov zkrátí do jednoho znaku. Třeba spojení "letět letadlem do" se naznačí jako letadlo, kterak odlétá pryč. Kdybyste to zkoušeli překládat zvlášť jako "letět" + "letadlem" + "do", také vám nebudou rozumět.
Jiný druh zkrácení znaků: Můžeme říct "prší málo", "prší normálně" nebo "prší hodně". Všechno se ukáže jediným znakem "prší", ale rozdíl bude ve způsobu ukazování. U "prší málo" se tváříme klidně a jen tak zlehka decentně máváme rukama, kdežto u "prší hodně" se mračíme a máváme zuřivě. Člověk, který ukazuje "příšernej slejvák, prší úplně hrozně strašlivě moc" vypadá sice zábavně, ale celou větu ukázal jedním jediným znakem!
Z podobných důvodů se nepoužívají různé spojky a zájmena ("se", "že", "ani".. atd). Sice pro ně znaky existují, ale jenom "pro úplnost" a aby měli slyšící radost.

Pomocí znakového jazyka se dají výborně popsat věci nebo postupy práce. Vzpomeňte si, co dokáží herci pantomimy! Když vám neslyšící popíše, jak to vypadá u něj v pokoji, budete tam. Uvidíte přesně kde jsou dveře, okno a postel, jak vypadá lustr v mistnosti, váza na květiny.. prostě všechno.

Základním kamenem znakové řeči jsou tzv. pozice rukou. Je to jakýsi výsledný tvar celé ruky - její ohnutí, naklonění, způsob držení prstů. Pozic není mnoho (nejčastěji se používá asi 20) a jde o to, abyste jediným letmým pohledem na ruku poznali, v jaké pozici ruka je.
Z jednotlivých pozic jsou složeny všechny znaky. Většinou tak, že ruka v nějaké pozici mírně mávne nějakým směrem. Když mávnete stejně, ale s jinou pozicí ruky, ukážete většinou úplně jiný znak. V lepším případě to neslyšící nepochopí, v horším případě ukážete nějakou sprostou nadávku.
Znakovka také nepoužívá jinotaje. Všechno se v ní říká naplno a bez obalu. Jeden slyšící člověk, co se naučil znakovku, chtěl potěšit svojí neslyšící kamarádku a řekl jí, jaká je to kočka. Urazila se. Dlouho jí potom musel vysvětlovat, že to nebyla nadávka. Nebrala to jako lichotku a myslela si, že je to stejné jako slepice, kráva, husa nebo opice..
Takže pozor :-)

Při znakování je vždy jedna ruka "hlavní" a ta druhá "pomocná". Praváci mají většinou "hlavní" pravou ruku, leváci levou. Jakmile si jednu ruku vyberete jako hlavní, měli byste jí tak používat po celou dobu řeči. Když během řeči neustále měníte hlavní a pomocnou ruku, jste na zabití a vašeho kolegu silně matete.
Popis znaků je ve slovníku vždy uváděn z pozice praváka, tedy pravá se bere jako hlavní. Jste-li leváci, buď se všechno naučíte jako byste byli praváci, nebo si význam rukou prohodíte.

Učit se znakovku není těžké, ale chce to hodně vytrvalosti. Ve výsledku to vyjde nastejno, jako učit se kterýkoliv jiný jazyk. Chcete-li do toho skočit po hlavě, přihlašte se rovnou na nějaký kurz znakovky. Další možnost je nestydět se, navštívit klub, kde se neslyšící scházejí, sednout si a dívat se, případně se i zapojit. Na karty, šachy nebo šipky znakovku stejně nepotřebujete :-)

Ukázkové znaky

	ano Dlaň je malíkovou hranou kolmo dolů. Pohyb vychází ze zápěstí a může se opakovat. (ne Buď zakroucení hlavou, nebo kolmo postavená ruka s roztaženými prsty se vytáčí.)
	dobrý, dobře Palec s ukazovákem spojeny, ruka se ohýbá v lokti. Čím větší pohyb, tím větší důraz.
	den Pohyb obloukem zleva doprava.
	sejít se, potkat, nashledanou
	rozumět, rozumím Ukazovák s prostředníkem tvoří V, ruka vedle čela krátce kmitá. nerozumím Totéž se současným zavrtěním hlavou.
	prominout, promiňte, pardon, omluva Levá ruka před tělem, pravá po ní opisuje kruh.
	blbec, blbost Ruka se opakovaně vodorovně odklání od hlavy.

Zpět na hlavní stránku



.